HISTORIE VESNICE

Lutová je jednou z nejstarších obcí na Třeboňsku. Dokládá se od roku 1349. Ve vsi byl dvůr, patřící Rožmberkům, který již zcela zanikl. Patrný je ještě na katastrální mapě z roku 1837. Obec střídá několikrát majitele: od roku 1508 Krajířové z Krajku, 1554 Mikuláš Ruthard z Malešova (známý rybníkář; stavitel nedaleké Chlumské rybniční soustavy), 1567 Vilém z Rožmberka, 1577 Lobkovicové – tehdy se obec stává trvalou součástí chlumského panství, které splynulo s panstvím novobystřickým. V roce 1615 získávají panství Slavatové – ti nechávají obnovit farní kostel v barokním slohu (kůr, klenby, štuková výzdoba, mobiliář). Ten obci dominuje na návrší, kterým se v tomto kraji říká „chlum“, „chlumek“. Je zasvěcen všem svatým.  Památkově chráněna je naše empírová fara.  a bývalá novogotická škola (dnes penzion Vyhlídka). Z dalších památek stojí za zmínku zřícenina barokního kostela. severně od Lutové, špejchar, žulová renesanční křížová cesta. a několik selských stavení. Celkově si vesnice zachovala malebný, typicky jihočeský ráz. V roce 1990 byla vyhlášena „Vesnickou památkovou zónou“. Lutová je dnes částí městyse Chlum u Třeboně. Samostatnost ztratila v šedesátých letech 20.stol. při zřizování tzv. spádových obcí.

V obci jsou hospody „U Kuželů“ a Kovárna. Autobusové linky spojují Lutovou s Třeboní, Jindřichovým Hradcem a samozřejmě s blízkým Chlumem u Třeboně. Vlaková zastávka (Majdalena) je vzdálena 7 km.


HISTORIE FARY

Nevíme přesně, kdy byla farní budova postavena. Farní kostel je zmiňován roku 1356; nález gotického portálu v kamenných schodech snad poukazuje i na její vznik v době Karla IV. Jmenovitý seznam farářů se datuje od roku 1385. Přízemí farní budovy je kamenné, zdivo je spojované jílem, síla zdí se pohybuje kolem 1.5 m. Co se dělo s farou v husitské době není jasné, jmenovitý seznam farářů začíná znovu až v době rekatolizace, tedy v poslední čtvrtině 17. stol. Mnoho far bylo tehdy prázdných či obydlených utrakvistickými faráři.

V roce 1526 byla postavena farní škola, která stála pod kostelem (a stojí ještě v době pořízení tereziánského katastru, tedy kolem roku 1830). Dnes z kamenné budovy, původně větší než fara, zbyla jen klenba sklepa vytesaného ve skále. Při našem příchodu v něm bylo sedm tun popela, skla a konzerv z doby socialismu. Dnes v něm bydlí kozy. Druhé polovině 16. či začátku 17.stol odpovídá architektonicky i křížová klenba v jedné z přízemních místností fary a zbytky nárožní bosáže na původní omítce. Je možné, že raně barokní přestavba kostela, dokladovaná v první čtvrtině 17.stol., se týkala i fary.

V osmdesátých a devadesátých letech 20. stol je fara využívána k rekreaci několika pražských rodin. Investice byly jak ze strany církve, tak i nájemníků minimální (např. nové okapy).

V roce 1996 si faru pronajímá naše rodina k stálému bydlení. Společně s majitelem – katolickou církví – budujeme koupelnu, rozvod vody ze studny, odpadní jímku, opravujeme komín a čistíme zahradu, zanesenou odpadem a nálety dřevin.

V roce 2007 přechází fara do našeho vlastnictví. Začíná rozsáhlá rekonstrukce: v přízemí budujeme apartmá pro letní rekreaci hostů.


ZŘÍCENINA KOSTELA

Na návrší půl kilometru na sever od Lutové stojí na zalesněném pahorku zřícenina barokního kostela, vystavěného v roce 1666. Podle legendy se hraběti Adamu Pavlu Slavatovi, majiteli Chlumského panství, při cestě na mši do Lutové (v Chlumu tehdy ještě nebyl kostel) splašili koně. V modlitbě prosil za záchranu života Pannu Marii. Když se koně uklidnili, dal jako výraz vděčnosti vystavět kostelík na návrší, zasvěcený Narození Panny Marie. Kostel zanikl v polovině 19. stol. a kámen z jeho zdí byl použit na stavbu věže farního kostela.